Máme doma čtyři kluky, z toho tři ve školním věku. Všichni tři jsou na tzv. domácím vzdělávání. To znamená, že je učíme doma. Zajímá vás, co to obnáší a jak se s tím poprat, aby vám nehráblo? Tož pojďme na to...
Proč jsme se rozhodli vzdělávat děti doma?
V okolí v rozumné dojezdové vzdálenosti jsme nenašli školu, která by nám vyhovovala. Chtěli jsme s dětma trávit víc času, být s nima při jejich vyrůstání. Chtěli jsme být časově flexibilní – cestovat, být venku, když je krásně... Chtěli jsme, aby děti trávily co nejvíce času pohybem, venku, v přírodě.
Základní předpoklady
Učení doma je super, ale potřebujete na to čas. Ideální je, když máte částečný úvazek nebo alespoň volnou pracovní dobu, případně když zrovna pracovat vůbec nepotřebujete. Samotná výuka paradoxně zas tak moc času nezabere, protože učení v malé skupince je prostě efektivnější.
Pak potřebujete trpělivost, někdy pořádnou dávku. Největší výzvou domácího vzdělávání je podle mě nezprotivit dětem učení. Vpodstatě to považuju za hlavní úkol celého vzdělávacího procesu. Děti jsou od přírody zvídavé, učení je pro ně přirozená věc, ale máme tady nějaké mantinely, které nám určuje rámcový vzdělávací plán, a máme tady silnou tendenci srovnávat míru nabytých vědomostí s jinými vrstevníky z jiných vzdělávacích systémů. To vytváří tlak, kterému je snadné podlehnout a člověk pak začne tlačit na pilu, což prostě nefunguje. Mám ověřeno, že když něco dítěti nejde, zpravidla stačí počkat a ve správný čas to prostě naskočí.
Nakonec potřebujete dobrou vůli (jak rodičů, tak dětí) a víru, že kráčíte správnou cestou. Pro spoustu rodičů nebo dětí tohle prostě není a je to v pořádku.
Mýty o domácím vzdělávání
Částým argumentem proti domácímu vzdělávání je sociální odloučení dětí. Děti na domácím vzdělávání ale nejsou odříznuté od dětského kolektivu. Naopak, mají fůru času na různé kroužky a na rozvíjení svých zálib. S ostatními dětmi se potkávají buď na kroužcích nebo ve svém volném čase.
Nutno říci, že při třech dětech s početnými zájmy se rodič záhy stane tak trochu taxikářem. U nás nezřídka denně odbavíme i pět kroužků... Nicméně dá se to. Starší kluci už se dopraví sami, sem tam se najde nějaká spolujízda s kamarády.
Dalším mýtem je, že děti, které se učí doma, se vlastně moc neučí a moc toho neumí. Neříkám, že to tak nemůže dopadnout, ale pokud dětem dopřáváme dostatek podnětů a možností, najdou si svoji cestu a svoji „specializaci“. Tam, kde mají zájem se záhy objeví vášeň a budete překvapeni, jak hluboké znalosti jsou schopny načerpat v tématech, ke kterým prostě mají blízko a které je baví.
Mimochodem, pozor na obrazovky. Obrazovková média jsou drogy. Chtějí dětem žrát čas a energii. Omezte je. Mobily, tablety, počítače, koncentrovaná zábava, která bude neustále konkurovat všem smysluplným aktivitám. Nebojte se toho a prostě je omezte. Záměrně neříkám zakažte, ale nastavte jim rozumnou míru.
Zapomeňte na známkování
Na domácím vzdělávání je super, že se vyhnete známkám. Známky nejsou nic jiného než vnější motivace k učení. Nicméně je prokázáno, že mnohem efektivnější je, když má člověk motivaci vnitřní. Když zkrátka chce, protože chce. Přirozenou vnitřní motivaci k učení má každý živý tvor, problém je, že vnější motivace dokáže tu vnitřní mnohdy vytlačit a nahradit. Člověk by se měl učit celý život, takže určitě není dobré, když ztratí chuť do učení už na základce...
Jak se dá známkování vyhnout? Děti vzdělávané doma musí co půl roku na přezkoušení do své domovské školy. Klíč k úspěchu tkví v tom, vybrat tu správnou domovskou školu. Ideálně vybíráte takovou, která má s domškoláky zkušenosti, ví, jak s nimi pracovat, co od nich čekat a přezkušuje tzv. portfoliovou formou.
Portfolio je ukázka toho, čemu se studentík daný půlrok věnoval. V našem případě je to pro každého ogara jeden eurobox, v němž je možné najít vše od lego modelů, přes ruličky od toaletního papíru až po klacky. Jsou tam samozřejmě také přečtené knihy, použité učebnice, vyplněné pracovní sešity, kresby, výtvory, zkrátka všechno možné, na čem lze ukázat, čemu se dítě poslední půlrok věnovalo.
Samotné přezkoušení je pak vlastně takové chlubení a povídání – zkušený přezkušující pedagog klade správné otázky, ověří si, zda si dítě osvojilo to, co by dle českého vzdělávacího systému mělo, a doporučí, na co se případně zaměřit v příštím pololetí. Upřímně – funguje to přesně tak, jak má, čehož je důkazem fakt, že kluci se na přezkoušení vždycky těší.
Je domácí vzdělávání vždycky růžové?
Domácí vzdělávání není vždycky procházka růžovým sadem. Krom již zmíněného, tedy že potřebujete dětem věnovat více času a energie (což je vlastně ale super – kam jinam byste svůj čas a energii sakra chtěli investovat?) je to někdy prostě nápor na psychiku rodiče. V závislosti na liberálnosti vašich blízkých budete s různou četností a intenzitou čelit narážkám na to, že vaše děti ještě neumí to a ono, zatímco Pepík tady z Porgu už prezentuje v angličtině a programuje v Pythonu. Nepodléhejte tomu, je to chiméra.
Učení není vždycky idyla a i rodič je jen člověk, který se může vzteknout, když už po páté vysvětluje koncept obojetných souhlásek. Za mě je ale nejnáročnější skloubit domácí aktivity s pracovními. Dokázat oddělit pracovní starosti, přepínat z módu „pracuju“ do módu „učím“ a „hraju si“. Člověk potřebuje být maximálně fresh, soustředit se na děti, nebýt s nimi jen na půl. To je opravdu výzva a věčný boj.
Jak dlouho?
"Jak dlouho takhle chcete děti učit?" je jedna z nejčastějších otázek, kterou v souvislosti s domškoláctvím dostávám. Inu, dokud to bude bavit děti i nás. Česká legislativa dovoluje děti vzdělávat i v rámci středoškolského vzdělání, ale to už chce řádné know how.
Naše možnosti zřejmě pokryjí maximálně druhý stupeň základky a i tam se asi zapotíme. Nicméně snažíme se výuku co nejvíce usnadnit a už nyní pokukujeme po nějakých komunitních školách, které by dětem nabídly širší možnosti a podněty – technicky jsou v takovém případě děti stále na domácím vzdělávání, ale rodiče nemusí nést na bedrech celé břímě.
Chceme, aby našim dětem zůstala touha vzdělávat se, aby byly samostatné, šly si za svým, dělaly, co je baví. Čeká je překotná doba, život plný změn a našlapaných technologií. Dokud budeme přesvědčení, že jim domácí vzdělávání dává v tomto směru více, než konvenční školství, chceme v tom zkrátka dál pokračovat.