Když jsem se přestěhoval z Ostravy do Beskyd, na vesnici, cítil jsem se malinko kulturně odříznutý. Město skýtalo docela bohatý klubový život, kultura na frenštátsku se opírá spíše o folklór, ke kterému nemám blízko. A tak jsem začal přemýšlet, jak něco málo z klubové scény dostat i do mého nového domova.
Jak už to tak chodí, když člověk na něco hodně myslí, přijde mu to naproti. Objevila se zajímavá příležitost – výpomoc s organizací akce na lesní pasece naší místní lesní školky, kam chodily i naše děti. Byla to skvělá symbióza – provozovatelka školky byla zdejší, znala lidi, měla kontakty a věděla co a jak. Já jsem se postaral o dramaturgii a část propagace, ona o to ostatní.
Podařilo se nám oslovit lidi z okolí lesní školky, místní hudbymilovné publikum, ale i mé ostravské známé a kamarády. Najednou se mi propojily dva světy – ten starý ostravský s novým beskydským. A světe div se, fungovalo to. Letos pořádáme již osmý ročník této úžasné akce s názvem Festival Paseka!
Jak tedy člověk bez zkušeností a kontaktů může uspořádat festival pro 1500 návštěvníků? Předně je třeba říci, že je to zase tak trochu o tomu punku… Ale popořadě.
Peníze až na prvním místě
První klíč k úspěchu – jasně jsem si nastavil, že to nedělám pro peníze. Od začátku byl veškerý potenciální výdělek věnován na provoz lesní školky, přesto bylo důležité, aby akce byla v plusu nebo přinejhorším na nule. Nicméně naší ambicí nemuselo být vydělat peníze. Řekli jsme si, že všechno budeme dělat lowcost a nízkonákladovosti jsme následně podřizovali všechna dílčí rozhodnutí.
Dramaturgie
Stavět dramaturgii festivalu na tom, jaké kapely se mi líbí a jaké ne je ošemetné, ale je to popravdě jeden z klíčových aspektů při výběru účinkujících. Když dělám festival pro radost, řekl jsem si, že si to můžu dovolit a můžu udělat radost i sobě 🙂
Obecně je celá dramaturgie o tom, vybrat kapely dostatečně slavné na to, aby přitáhly lidi a zároveň ne moc slavné, aby to nestálo balík. Plus samozřejmě musí celý výběr dohromady tak nějak pasovat a ladit a být dobře seřazený. Je fajn začít už v této fázi s nějakou základní matematikou – kolik budu mít výdaje a jaké budu mít příjmy a jestli má šanci to vyjít.
U dramaturgie jsem si řekl, že se budu snažit zvát jiné umělce, než je v okolí běžné – nemáme ambici stát se velkým mainstreamovým festivalem, vystačíme si v malém, ale chceme určitou hudební kvalitu či nápaditost Když si to člověk dá dohromady, znamená to koukat se hlavně po alternativní scéně.
Bejby friendly
Tím, že festival vzešel z podhoubí lesní školky, bylo tak nějak logické, že to nemůže být zábava jen pro dospělé, ale musí si tady svoje najít i děti. Tradičně máme na akci divadla pro děti a další zábavné kratochvíle (samozřejmě nejzábavnější byl vždy potok…). Aktuálně je trendem spíše účast dětí na hudebních akcích omezovat, my jsme ale rádi, že jdeme proti proudu.
Naše děti si festival oblíbily a vždy se na něj dlouho dopředu těší. Někdo na to, jak bude řádit s kamarády, někdo na muziku, někdo na první dětský byznys s prodejem limonády nebo sušených bylinek (i takové podnikavce tady máme 🙂)
Z čeho to celé zaplatit?
Nabízí se tři zdroje příjmů: vstupné, jídlo + pití a sponzoři.
Co se týče vstupného, od začátku jsem si přál, aby akce byla nízkoprahová = abychom vybírali pouze dobrovolné vstupné. Nevybere se sice tolik peněz jako při prodeji vstupenek, ale může to nalákat návštěvníky. Snažíme se návštěvníky informovat o “doporučeném vstupném” což je částka, kterou jsme si spočítali jako optimální, aby festival neprodělal. Plus vycházíme návštěvníkům vstříc a máme na výběr vstupného QR kódy i platební terminál.
Jídlo a pití je pracné a vyžaduje to navíc zkušený personál. Vyzkoušeli jsme si ale, že zejména na prodeji pitiva se nějaký zajímavý příjem pro akci udělat dá, takže si to snažíme držet pod sebou. Když jsme se gastro snažili outsourcovat, bylo to sice komplet bez starostí, ale zase nám pak v rozpočtu scházely peníze.
A nakonec sponzoři – získávaní sponzorů je disciplína, na kterou jsem úplně marný, takže dokud to někdo dělal za mě, byla to zajímavá položka příjmové stránky festivalu. Získání sponzora je závazek, vždy je třeba nabídnout mu něco na oplátku a u nízkorozpočtového festivalu, který zároveň chce zachovat nějakou estetiku, takže nemůže být oblepen reklamními materiály, je to náročné. Vyžaduje to čas, konexe a vyjednávací schopnosti. Páč nemám ani jedno z toho, na aktivní získávání sponzorů jsem rezignoval. Jsem ale strašně vděčný za každého mecenáše, který je ochoten přispět na alternativní kulturu, byť ho nikdo neláme…
Letos trochu jinak
Během sedmi ročníků pořádání festivalu nám nákladová část výrazně narostla – zvali jsme čím dál zajímavější a populárnější kapely, zároveň také rostly honoráře a náklady spojené s tím, že na akci chodí čím dál více lidí. Díky tomu začalo být ufinancování akce čím dál rizikovější, protože vždycky může přijít největší nepřítel pořadatele akce – špatné počasí.
Proto je naším záměrem pro letošní ročník využití relativní známosti akce a sázka na kvalitní, leč méně známé kapely. Nemusíme investovat tolik času a energie do propagace a shánění sponzorů, protože program nebude tak drahý. Uvidíme, co z toho nakonec bude, ale každopádně máme trochu klidnější spaní, protože celkové finanční riziko je prostě nižší.
Máme rádi naši obec
Dalším zásadním klíčem k úspěchu je mít dobré vztahy s místními – máme obrovské štěstí, že ve vedení přilehlých obcí jsou kulturně smýšlející lidé, kteří nám vycházejí vstříc a pomáhají zajišťovat věci, které by pro nás jako pro jednotlivce byly nedosažitelné, drahé nebo náročné. Toho si rozhodně velmi cením. Bez pomoci obce (zdravím Trojanovice a Frenštát) by náš festival rozhodně nevypadal tak, jak vypadá.
Reklama – jak na to?
Dobrý začátek je pověsit se na nějakou existující komunitu, v našem případě to byli lidé kolem lesní školky a obecně alternativního vzdělávání. Pak je důležité využívat levné zdroje – sociální sítě, výlep plakátků, oznámení v obecních novinách… A hlavně sílu world of mouth (tedy já řeknu o akci Pepovi, on Alence a Alenka to zase řekne kolegům v práci…).
Propagace na internetu může být pro někoho “vyšší dívčí”, nicméně základní kanály – Facebooková událost a stránka, webové stránky a registrace na festivalové portály jsou asi úplný bazál toho, co je třeba zmáknout.
Obecně jsme se do reklamy snažili lít spíše čas než peníze, zejména správa Facebooku a webu času spolkne nemálo, ale dá se to udělat z křesla a má to zásadní dopad na návštěvnost.
Alfa a omega jsou lidé
Mít kolem sebe šikovné lidi, se kterýma je radost pracovat, to je prostě základ každého úspěšného projektu. Proto jsem rád za každého, kdo přiloží ruku k dílu, byť je to jen radou nebo propojením se správnými lidmi. Každopádně na místě jsou potřeba skutečné fyzické ruce a tak po jistých zkušenostech vždy myslím na to, že pokud se nechci udřít, potřebuju pomocníky.
Drtivá většina práce lidí na festivalu je dobrovolnická, ale co si budeme říkat, najít člověka ochotného zdarma pomoci, který má zrovna čas a nic lepšího na práci než se lopotit na fesťáku, není vůbec snadné. Proto se snažím část rozpočtu vždy vyčlenit na honoráře pro brigádníky.
Víc než cokoli jiného je ale potřeba sehnat nadšence do organizačního týmu, kteří sdílejí stejné myšlenky a souzní se záměrem festivalu. Mít aspoň jednoho parťáka je k nezaplacení. A já mám hned čtyři 🙂
Pořádat či nepořádat?
Jako takhle, je to strašně nevděčné 🙂 Z koncertů samotných zpravidla nic nemáte, během festivalu naklušete desítky kilometrů a vyřešíte desítky problémů. Příprava akce trvá celé měsíce, pořád je co řešit, obvolávat a diskutovat (na druhou stranu, naše schůzování v místním Bistru je vskutku příjemná kratochvíle…). Pokud jste introvert jako já, pořádnou porci energie vám odsaje interakce s týmem, návštěvníky, muzikanty…
Takže musíte věřit tomu, že kultura má smysl, že setkávání lidí má smysl, zkrátka, že to celé má nějaký přesah. Pokud tomu nevěříte, svůj časi i energii určitě dokážete investovat efektivněji. Já tu víru ještě mám, byť někdy se vynoří až za půl roku po skončení Festivalu Paseka…