V tomto článku bych se rád podělil o zkušenosti se stavbou z pohledu „co bych příště udělal jinak“ ve slepé víře, že by to mohlo pomoci potenciálním zájemcům o stavbu domu. Nejlépe se totiž člověk poučí z chyb druhých…

Tento závěrečný článek jsem pečlivě připravoval v průběhu celé stavby a je tak poněkud obsáhlejší, než předešlé příspěvky. Částečně je článek rozsáhlý také proto, že bych v něm rád vyjádřil svou postupnou změnu postoje k budování bydlení pro rodinu, protože sebelepší dům, sebeprostornější a sebeluxusněji vybavený vám nenahradí ani minutu času, který strávíte společně se svými blízkými.

1) Postavil bych to menší

Celé přemýšlení o stavbě domu jsem během stavby od základu převrátil. Dnes by bylo mou prioritou bydlet rychle, levně a s co nejmenšími problémy při realizaci. Před třemi lety to byl daný počet pokojů, přízemní koncepce a luxus v rámci možností.

Náš dům má půdorys 15×9 m, dvě patra, obývací pokoj má výšku přes 7 metrů. S malými úpravami máme defacto 7+kk, k tomu prostorná kůlnička a stání pro dvě auta (180 metrů užitné plochy, 150 obytné). Dnes, po zkušenosti s bydlením se dvěma malými dětmi a psem v 1+1, jsem přesvědčen, že by nám postačil dům i poloviční. Raději bych za uspořené peníze koupil větší pozemek, náš životní prostor by se tak zvětšil více…

Před tím, než se začnete přemýšlet nad stavbou svého domu bych doporučil ku čtení zajímavé články Ondřeje Netíka Malé domky 1 – rodina ve srubové chatě a Pro každého vlastní dětský pokoj?. Je to inspirativní čtení, které vás při přemýšlení o podobě domu a vůbec o bydlení něm může dobře nasměrovat.

Velice motivační je při plánování bydlení přemýšlení o metru čtverečním zastavěné plochy jako o investici v řádu 15 – 20 tisíc Kč. Opravdu se Vám vyplatí pracovna za 180 tisíc korun? Nebo pokoj pro hosty za 200 tisíc s tím že jej využijete jednou, dvakrát do roka? Nestačí vám kryté stání, potřebujete plnohodnotnou garáž za půl milionu?
Pro mě osobně bylo na začátku velice těžké představit si průběh stavby a náročnost jednotlivých prací. V souladu s hesly „papír snese všechno“ a „dům stavíme na celý život“ jsem se orientoval při návrhu hodně pocitově – kupříkladu nám přišlo málo 15 čtverečních metrů na jeden dětský pokoj nebo jsem se zuby nehty bránil zobytnění druhého patra – chtěli jsme mít všechno bydlení v přízemí. To by nebyl až tak zásadní problém, ale v místě, kde jsme dům postavili, platí nařízení, že novostavba musí mít sedlovou střechu se sklonem 45-50°. Dům má proto zateplenou, prakticky neobývanou půdu…

Velikost domu se negativně projevila už při samotné realizaci – podepsala se na množství materiálu, na složitosti některých řešení a detailů a hlavně na časové náročnosti stavby. Oproti mým očekáváním se doba stavby protáhla téměř trojnásobně – po víkendech jsme dům lepili bez mála tři roky. Kdyby byl dům menší, bydleli bychom v něm mnohem dříve a ušetřilo by mi to hodně sil… Práce se také, jak nás tlačil čas, špatně plánovaly – v zimě jsme dodělávali věci, které se daly pohodlně dělat v létě… Na konci se nám už značně nedostávalo sil – se dvěma dětmi, nemocným pejskem a po požáru byla moje víkendová morálka hluboko pod nulou. Poslední rok už bylo těžké sehnat kamarády na stavbu. Velký dík tak patří mému otci, který mi ochotně každý víkend pomáhal.

2) Nespoléhejte na kamarády

Opravdu skvělá věc při stavbě je pomoc Vašich blízkých – kamarádů a rodiny. Společná práce přinese spoustu radosti, ale je třeba myslet na to, že ne vždy mají přátelé i při nejlepší vůli čas přijít pomoci. Proto dobře plánujte a v ideálním případě si na stavbu sežeňte stabilního parťáka. Čím menší domeček budete stavět, tím méně pomocníků bude zapotřebí. Nespoléhejte na to, že Vám vždycky někdo pomůže a snažte se co nejvíce práce rozvrhnout tak, abyste to zvládli sami.

Na druhou stranu dobře promyslete, koho si pozvete na pomoc, jak moc je ten člověk zdatný, kolik práce mu musíte přidělit a kolik zvládne sám bez pomoci. Organizovat třeba osm lidí tak aby vše fungovalo a nikdo nestál s rukama v kapsách (a aby se vám podařilo odchytit případnou kamarádovu chybu včas) není žádná legrace, takže doporučuju dávkovat práci po menších várkách.

3) Vymyslete to tak, ať se to snadno staví

Od začátku myslete na to, že si vše budete dělat sami. Každá záludnost v konstrukci, čistě estetický prvek, každá nelogičnost se vám vrátí jako bumerang a budete se stokrát proklínat za to, že celé dny či týdny trávíte prací, kterou jste nemuseli dělat. Dům by měl mít jednoduchý půdorys, jednoduché konstrukční detaily, dobře promyšlené vedení instalací a obecně vše dobře prokoumané (např. detail zabudování oken, napojení kostrukcí apod.). Jednoduché řešení zpravidla nebývá to nejestetičtější, ale doporučuju se na to neohlížet – spousta detailů, které vám při stavbě příjdou markantní, naprosto zapadnou a při užívání domu už si jich vůbec nebudete všímat.

4) Plánujte, plánujte, plánujte

Začátky a mnohdy i průběh stavby byl pro mě dost hektický, dokumentaci k domu jsem spíše prolítnul a studoval vždy hlavně tu část, které jsem se zrovna hodlal věnovat. Ddobře si prostudujte projekt. Je pravdou, že běžnému smrtelníkovi dá zpočátku hodně námahy, aby se zorientoval ve výkresech a v technické dokumentaci, ale určitě se to vyplatí – hlavně proto, že se stavbu můžete důkladně promyslet, když znáte všechny dílčí postupy a víte, jak na sebe různé práce a části konstrukce navazují.
Snažte se myslet co nejvíce dopředu – kupříkladu ve chvíli, kdy připravujete otvor pro okna je dobré vědět, jak úřesně bude okno umístěno, jak a kam umístíte parapety, jak vyřešíte špalety, izolaci kolem okna atd. Nebudete pak muset couvat a upravovat už hotovou práci (případně tlouct hlavou do zdi nad něčím již neopravitelným). Kdybych si kupříkladu důkladně prostudoval dokumentaci ke komínu, nemusel bych strhávat omítky a prořezávat strop, protože jsem původně nedodržel odstup 5 cm od nehořlavých materiálů…
Když budete znát posloupnost jednotlivých prací, když dobře odhadnete, jak dlouho co bude trvat, budete moci včas zajistit materiál i pomocnou sílu – čas stavby se tím výrazně zkrátí! My jsme v mnoha věcech zazmatkovali, kupříkladu výkopové práce se dělaly na třikrát, protože jsme je zkrátka neměli promyšlené dopředu. Samozřejmě v tom hrála roli i rozsáhlost celého domu a úprav na pozemku. Kdyby byl dům menší, plánovalo by se nám lépe.

5) Základy svépomocí

Základovou desku jsem si nechal postavit firmou. Byla to velká chyba a kdybych měl znovu na vybranou, pustil bych se do toho sám. Ušetřil bych si spoustu peněz a nervů.
Zpočátku jsem byl hodně rezervovaný vůči stavbě na patkách, ale opět to byl zase nějaký „pocitový blok“, dnes bych se toho vůbec nebál a menší domek bych bez váhání postavil na patkách. Ušetřilo by to peníze i hodně práce, kterou jsme měli se srovnáváním podlahy.

Pokud byste se přeci jen pustili do základové desky s firmou (resp. na jakoukoli větší práci řešenou dodavatelsky), určitě si najměte přísný stavební dozor, vyplatí se to (obecně není špatné, mít na stavbě stabilně nějakého odborného konzultanta, se kterým můžete probrat všechny problémové záležitosti).

6) Náklady na nářadí a spojovací materiál

Do svých počátečních kalkulací jsem nezapočítal nákup nářadí, spojovacího materiálu a drobností, jako jsou montážní pěny, metry, rukavice, tužky, bity, vrtáčky atd. Ačkoli se to na první pohled nezdá, byly to položky v součtu za více než 100 tisíc Kč, což pro mě bylo velmi překvapivé. Někde by se určitě dalo ušetřit – např. jako spojovací materiál jsme používali pozinkované kroucené hřebíky, které nejsou nejlevnější, je otázkou, zda by stejnou funkci nesplnily hřebíky obyčejné.

S náklady na materiál souvisí i volba nářadí – tady dvojnásob platí že co je levné, to je drahé – drtivou většinu hobby nářadí jsem v průběhu stavby nahradil kvalitnějšími značkovými výrobky. Kdybych hned ze začátku koupil kvalitní nářadí, ušetřil bych si spousty nervů např. při srovnávání křivé pokosové pily nebo při práci s vrtačkou, na níž odešla regulace otáček a nakonec již vrtala jen s příklepem…

7) Buďte alternativní

V průběhu stavby domečku jsem pročetl hodně článků a diskusí, shlédl množství videí a dohadoval se se spoustou lidí, kteří měli na stavbu domu naprosto protichůdné názory. Podařilo se mi najít spousty informací o alternativním či přírodním stavitelství a hodně přístupů mě opravdu nadchlo (doteď mě moc mrzí, že jsem k těmto informacím neměl přístup ve fázi plánování stavby). Viděl jsem hodně staveb, které by se v designových katalozích o novostavbách neohřály, ale které byly útulné, svým způsobem hezké a hlavně levné. Podlahy či finální stěny z OSB, recyklovaný nábytek, mozaiky ze zbytků obkladů, větrozábrany ze starých kartonových krabic, velké plynové bomby na vaření… Stavařům z toho zpravidla vstávaly vlasy na hlavně hrůzou, ale majitelé těch obydlí vypadali šťastně a spokojeně.

U spousty věcí v domě jsem se držel při zdi, hodně jsem dal na to, co je „obecně známé“ nebo co je „zažitý postup“. Na druhou stranu, některé věci, které jsem původně zamýšlel dělat alternativněji, dopadly konvenčně proto, že konvenční postup byl méně pracný a často i méně nákladný (kupříkladu sadrokarton na zdech namísto hliněných omítek). Tím se tak trochu vracím k bodu jedna – protože čím menší budete stavět dům, tím víc alternativ si budete moci na stavbě dovolit.

Rozhodně doporučuju přemýšlet alternativně od začátku stavby a od startu vědět, kde jste ochotni ustoupit konvencím a ušetřit peníze na drahém postupu, který zpravidla přináší hladší a sterilnější výsledek.

8) Podlahy

Práce na hrubých podlahách (vyrovnávání polystyrenu, kladení a spojování desek…) byla velice zdlouhavá, zabrala nám prakticky celou zimu. Z velké části za to mohla zfušovaná základová deska, resp. její nerovnost, i tak bych se ale do podobného způsobu znovu nepouštěl. Pokud bych stavěl dům na patkách, jednoznačně bych chtěl klasickou dřevěnou podlahu položenou přímo na konstrukci spodní části domu. Pokud na základové desce, nechal bych si vylít podlahu betonovou, ideálně ještě před vložením izolace do stěn.

9) Vždy to jde udělat lépe!

Mějte radost z vlastní práce, i když výsledek není úplně dokonalý. Vždy se dá něco vymyslet a zrealizovat lépe, člověk by se zbláznil, kdyby si to neustále připouštěl. Až dům dostavíte, na 100% si řeknete, že příště byste to dělali úplně jinak. Nicméně hodně chyb se dá eliminovat tím, že se „zaučíte“ na cizím domečku, takže než se pustíte do vlastního, je fajn se trochu otrkat na stavbě někoho známého…

Na čem jsem mohl ušetřit

1. základová deska – stavěl bych ji svépomocí, případně bych volil založení domu na patkách či zemních vrutech
2. dřevo na konstrukci jsem nechával nasušit, domnívám se, že to bylo zbytečné – když jsem následně dokupoval dřevo nesušené, nepoznal jsem prakticky rozdíl
3. střecha – v našem případě místní stavební úřad vyžadoval střechu se sklonem minimálně 43°, pokud by to nebylo nutné, udělal bych střechu co nejjednodušší (pultovou) a v rámci šetření bych svépomocí pokrýval kanadským šindelem (aktuálně máme betonovou tašku na kterou jsem si svépomocí netroufl)
4. podkroví – celý dům máme koncipován jako přízemní s obyvatelnou půdou, pokud bych znovu zvolil týž koncept, nechal bych půdu neobývanou a nezateploval bych ji – představovalo by to obrovskou úsporu času a peněz
5. komín – komínový systém od Schiedelu bychom asi zvládli postavit svépomocí, nějaká ta tisícovka se na tom dá ušetřit
6. dvojskla místo trojskel – jedá se o úsporu cca 40000 kč, přičemž s dvojskly bychom si mohli dovolit větší prosklené plochy a mít tak i větší solární zisky. V tuto chvíli nedokážu říci, zda byla investice do trojskel v našem případě výhodou.
7. rekuperace – s rekuperací jsme pořád otáleli a říkali si, že to pak nějak uděláme – byla to chyba, protože vedení se dalo vymyslet mnohem praktičtěji vzhledem ke konstrukci stropů. Změnou uložení potrubí bychom se zcela vyhnuli snižování stropů. Nebyla by to úspora ani tak finanční, jako časová.
8. fixní okna bez rámů – více viz Fixní okna dle Jakuba Gajdy – zajímavá alternativa pro větší výplně, u nichž nepotřebujete otvírání.

Pokud bych kalkuloval opravdu důsledně, dalo by se na naší stavbě ušetřit cca 450 000 Kč (pokud bych změnil koncepci domu na přízemní s neobývanou půdou, pak určitě ještě dalších cca 100 tisíc), což je nemalá částka. Na druhou stranu by také přibyly desítky, možná i stovky člověkohodin práce, kterou bych musel zvládnout sám nebo s přáteli, takže uvedené číslo není úplně směrodatné…

Obrovskou úsporu – jak časovou, tak finanční, by ale znamenalo zmenšení celé stavby a zjednodušení celého konceptu domu – např. přemístění obytných místností do druhého patra, případně zrušení otevřeného obývacího prostoru až do štítu střechy.

Ideální by samozřejmě bylo zjednodušit konstrukci na přízemní jednopatrový dům, to ale neumožňovala vyhláška v místě, kde dům stavíme.

Závěrem

Spousta lidí, kteří viděli, jak se na stavbě dřeme, mi dříve nebo později položila otázku: „Šel bys do toho znovu?“. Odpověď zní (i když s vyplazeným jazykem a lehkým zábleskem šílenství v očích): ano, šel. Postavit si vlastní dům je skvělý zážitek, člověk se naučí spousty nejen řemeslných věcí, naučí se plánovat, dělat velká rozhodnutí (a nást následky, nejsou-li tato rozhodnutí úplně správná), pozná své blízké a přátele. A hlavně se naučí kompromisům, protože takřka vše na stavbě je otázka kompromisu – jak moc je člověk ochoten se uskromnit a jak moc dbá na estetiku a dokonalost provedené práce.

Co jsem podcenil byl čas a peníze investované do stavby. Samozřejmě, lidé jsou na tom hůře, nicméně já sám jsem se často oháněl tím, jak se lidé neumí uskromnit, jak si naberou drahé půjčky a pak tráví celé dny v práci aby měli na splátky, místo toho aby trávili čas se svou rodinou. Nakonec jsem v tom stavu při dokončování domu s hrůzou více-méně nalezl i sám sebe…

[GARD]