Konečně začínáme s vodoinstalací, opět svépomocí, tentokráte pod taktovkou bratra, který už má nějaké zkušenosti. Hlavním nástrojem je svářečka na trubky z Aukra, kleště na plastové trubky a notná dávka představivosti.
Nejdříve jsme rozměřili přesné výšky a polohy vodovodních kohoutků (sprchový kout, vanu, umyvadlo, umývátko na záchodě, přípojku pračky a myčky…), pak se načrtlo jednoduché schéma, jak budou trubky propojeny s co nejmenším počtem spojů a záhybů a hurá na svařovací maraton. Došlo i na malé předělávky (rozteč mezi šrouby baterie je 150 mm, nikoli 160 jak jsme si mysleli, naštěstí nebyl problém trubky o centimetr posunout…), ale nakonec jsme vše zvládli.
V našem domě jsme vše vymysleli tak, aby vodovodní a odpadní trubky procházely instalační předstěnou, která se táhne podél obvodové zdi všemi místnostmi, kde je voda zapotřebí – technickou místností, koupelnou, záchodem a kuchyní. Z této předstěny pak vybíhají větve do příček a napojují se na jednotlivé kohoutky. Příčky jsou 10 cm široké, pro jednotlivé trubky jsme do dřevěné konstrukce museli dělat zářezy (dva zářezy maflem a špalík se vybil kladívkem), jimiž jsou trubky vedené.
Dobrý den,
nebylo by lepší příčky před stěny dát vodorovně a vést kabely a vodu mezi nimi,aby se to nemuselo provrtávat? Já jsem si takto na zahradě provrtal kabel a až po usazení linky a všeho jsem zjistil,že mi nesvítí světlo 🙂
Má to své výhody i nevýhody – instalační předstěna zase zabere nějaké místo navíc, znamená to materiál a práci navíc. Když se při zaklopení dobře označí, co kde vede, tak je malá šance, že by se něco navrtalo… Pro nás byla v tomto případě priorita uspořit místo.