Patky na terasu jsme si připravili při betonování obrubníků kolem domu. Do navrtaných otvorů jsme vložili kanalizační trubky, zalili betonem a do betonu zapíchli ocelové patky. Pod terasu jsme natáhli geotextilii, zahrnuli štěrkem a následovala příprava roštu. Ten jsme udělali ze smrkových trámků, na ně se úhelníky připevnily kontralatě, které jsme opatřili plastovými spirálkami (prý jsou dobré proti vrzání prken a umožňují také údajně rychlejší vysychání namoklé terasy, vzhledem k ceně bych je znovu nepoužil – prkna terasy povrzávají i tak a vysychání by se dalo zlepšit zahoblováním latí podkladního roštu do hrany).

Samotná prkna terasy jsou z modřínu, opatřili jsme je dvěma nátěry tungovým olejem a přivrutovali je k roštu nerezovými vruty. Mezery mezi prkny jsou 6-8 mm, příště bych volil menší – kvůli propadávání drobných předmětů.

Konstrukce stříšky je dílem z modřínu, dílem ze smrku – využili jsme zbytkový materiál ze stavby. Střecha je z OSB desek a na ni je asfaltový šindel. Zvolil jsme „samonatavovací“ variantu, ale nutno říci, že horní vrstva příliš dobře nepřilnula ke spodní. Na první větrnou zimu jsem to vyřešil zatížením kameny, ty nakonec zůstaly na střeše doteď 🙂

Terasa je jedním z nejfrekventovanějších míst domu, nechápu, jak jsme bez ni mohli předtím fungovat. Je spojnicí mezi světem venku a uvnitř. Když je teplo, přespáváme na ni s dětmi, snídáme tam, obědváme, posedáváme s návštěvami a děti si zde rády hrají.

Terasou by práce na domu měla končit, ale už nyní se rýsují další projekty…