Od začátku stavby jsme měli u domu naprojektovaný přístřešek pro dvě auta navázaný na malou kůlnu. Když jsem začínal stavět, řekl jsem si, že nebudu s kůlnou ztrácet čas, postavím nejdříve samotný dům a zbylé zvládnu po nastěhování. Dodnes si tím rozhodnutím nejsem jistý – možná jsem měl nejdříve postavit boudu se zázemím, na její stavbě se trochu otrkat a pak teprve pokračovat na domě.

Nicméně když jsme řešili sanace a opravy po požáru v domě, měl jsem dostatek času věnovat se venkovním úpravám kolem domu a na řadu přišla i příprava na přístřešek a stání. O betonování patek píšu v samostatném příspěvku, představovalo to první krok pro stavbu přístřešku. V druhé fázi se pásovým bagrem začistil celý prostor pro zámkovou dlažbu a vyhloubilo se cca 40 cm zeminy, místo níž jsme nechali navézt tři tatrovky hrubého kameniva. Následovalo hutnění a betonování obrubníků.

Tuhle fázi jsem trochu podcenil – jednak jsem si přesně nespočítal šířky chodníků a stání, takže se všude musely dělat dořezy, druhak chlapíci, kteří obrubníky betonovali udělali několik „kiksů“, takže máme část vjezdu „šejdrem“ – od oka to sice není vidět, ale podepsalo se to na pracnosti vyřezávat šikmé dořezy… Betonování obrubníků bych si příště důkladněji pohlídal a hlavně promyslel.

Jakmile jsme zabetonovali obrubníky, následovala navážka jemnějšího kameniva (frakce 16-32 mm), které se následně opět hutnilo. Poté jsme zabetonovali nájezdové obrubníky – dříve to nešlo, jinak by přes ně jezdil bagr a náklaďáky se štěrkem a mohly by se ještě pohnout. Místo orginál nájezdových obrubníků jsme použili obrubník silniční, který se jen přetočil naplacato – je to levnější varianta a lehčí varianta – s nájezdovým obrubníkem se tak lépe manipuluje.

V další fázi se navezlo jemné kamenivo (frakce do 8 mm), pomocí dvou lešenářských trubek se vždy udělala rovina a do šťěrku jsme začali klást dlažbu. Chtěl jsem, aby dlažba měla zámky, zvolil jsem proto klasické „íčka“ – neboli H profil, výrobce se mi sice smál, že tohle používá jenom lídl, ale já jsem nechtěl riskovat, že se mi ve svahu bude dlažba „rozjíždět“… Pokládka byl celkem bezproblémová, pouze jsem se trochu unáhlil a na stání pro auto jsem zvolil dlažbu tloušťky 8 cm, což bylo s největší pravděpodobností zbytečné – stačila šestka, což mi potvrdilo nezávisle na sobě několik lidí – kupříkladu řidič ze štěrkovny, kde po 6 cm dlažbě jezdí již několik let plně naložené tatrovky a zcela bez problému…

Poslední fáze pokládky zahrnovala obrovské množství dořezů. Vše jsme dělali ručně flexou, padlo na to pět kotoučů a nebyla to žádná legrace. Nakonec se dlažba zhutní a zapískuje křemičitým pískem a můžeme po ní začít jezdit.

Do dláždění plochy více cca 120 m2 bych se příště svépomocně asi nehnal. U menší a ideálně méně členité plochy bych neváhal, ale takhle jsem pokládkou trávil s přestávkama téměř dva týdny a náklady byly hodně podobné tomu, co by inkasovala firma. Zbylo nám hodně štěrku a nějaká ta dlažka, což jsou také finance navíc… Na pokládku dlažby se mi bohužel nepodařilo sehnat řemeslníky, takže jsem neměl jinou možnost.