Několik týdnů před nastěhováním nás potkala nemilá věc. Přes noc nám v domě chytla zřejmě od vadné prodlužovačky krabice s odpadem a došlo k menšímu požáru. Když jsem druhý den rádo do domu dorazil, byl plný kouře tak, že nebylo vidět na metr před sebe a když jsem dům poslepu protápal a pootvíral okna, po pohledu, který se mi naskytl, jsem byl zralý na nervový kolaps.

Komplet celý dům zakouřený, na každém centimetru povrchu mastné černé saze. Všechny stěny šedivé, nová kuchyň z bílého dřeva, koupelna, dřevěné podhledy, zkrátka úplně vše. Kouř se dostal do všech místností, do všech zákoutí a znečistil naprosto celý dům.

Když opadl první nával emocí, zavolal jsem hasiče, aby přijeli požár zdokumentovat a chtěl jsem nahlásit pojistnou událost u pojišťovny (naštěstí jsme měli stavbu pojištěnou kvůli úvěru). Ejhle – první zádrhel s ČSOB, v neděli pojišťovna neúřaduje, infolinka je hluchá a nahlásit událost přes web je nadlidský výkon i pro člověka docela počítačově zdatného…

Každopádně jsem nelenil a našel sanační firmu Apollo, která se zabývá úklidem po požáru, a pozval do domu jejich technika. Ten nám ale příliš útěchy nedodal. Když postupně vyjmenoval, co všechno se bude muset demontovat, zlikvidovat, udělat znovu, šly na mě mrákoty. Pořád jsem totiž tak nějak doufal, že opravy a čištění zvládneme svépomocí. Saze jsou ale svinstvo, jsou masné, neuvěřitelně blbě se čistí, zejména z porovitých povrchů typu gumové těsnění, nelakované dřevo, spárovačka mezi kachličkama… Čištění po požáru navíc kvůli karcinogením látkám vyžaduje speciální chemii a v našem případě bylo použito i ozonování, kdy se do domu vháněl v několika cyklem trojmocný kyslík, který na sebe váže všeliké škodliviny a následně se zase odsával.

Technik z pojišťovny, naprosto apatický postarší pán, se dostavil pár dní po požáru, nafotil, sepsal, nehnul ani brvou a odporoučel se. Šel z toho trochu mráz po zádech, ale když už nic, alespoň to šlo rychle. Pro jistotu jsem se domluvil s pány ze sanační firmy, aby mi po dobu jeho návštěvy asistovali – upozorňovali jej na různé na první pohled ne zcela zjevné škody, čímž mi připravili lepší pozici pro vyjednávání s pojišťovnou.

Následovalo mámení technické zprávy z hasičského sboru, což trvalo skoro dva týdny, mezitím se ale alespoň připravily cenové nabídky na opravy. Teprve když jsem viděl seznam prací a celkovou sumu, spadla mi čelist. Celkem to dělalo bez mála 700 000 Kč. Poslal jsem nabídky firem do pojišťovny a následovala intenzivní zkouška mé trpělivosti. Celá anabáze se schválením cenové nabídky se táhla déle než měsíc, prakticky po celou dobu jsem netušil na čem jsem, na likvidátora pojišťovna neposkytovala přímý kontakt, na zákaznické lince operátor zpravidla nic nevěděl a každý telefonát končil tím, že to předá likvidátorovi ať počkám. Oproti mé asi dvacítce mailů si pojišťovna vystačila s cca pěti, zpravidla zcela ignorovali mé dotazy nebo požadavky, případně místo upřesnění poslali totožný mail formou ctrl+c ctrl+v…

Měsíc a půl po požáru, nešťastný z kouřem čpícího špinavého domu a z informace, že většinou se po požáru všechny spotřebiče vyhazují, protože díky splodinám v nich vše začne korodovat, pokud se rychle nevyčistí, jsem si docela zoufal. Na domě jsem stačil za jeden víkend posbírat, umýt a uklidit všechny volně ležící předměty (tímto patří velký dík Lukášovi, Kubovi, Magdě a Danovi, kteří okamžitě přispěchali s pomocnou rukou) a za druhý víkend (to jsem si bláhově myslel že se hned začne sanovat, tak musím spěchat jako o život) jsem rozebral pódium a sundal všechny dřevěné stropy. (Řeknu vám, ten pocit, když musíte ničit svou těžce odedřenou práci, ten bych nikomu nepřál. U každé palubky jsem viděl ty krásné slunné letní dny, kdy se kamarádi váleli u vody nebo lezli po skalách a my se potili s řezáním a sponkováním a teď mě to čeká nanovo.) Pár týdnů na to jsme ještě s bratrem a otcem sundali pracně položenou plovoučku a srolovali topení. Těch několik následujících volných víkendů pro mě bylo k uhryzání – byl jsem zvyklý dřít na domě každé volné odpoledne, abychom se už mohli přestěhovat a teď nebylo do čeho píchnout.

Když se po skoro dvou měsících pojišťovna ozvala s emailem, že nám sanace i opravy s jistými výhradami schválí, neváhal jsem a hned podepsal smlouvu se sanační firmou Apollo, zálohu na opravy zaplatil ze své kapsy (bylo mi jasné, že vymámit zálohu z pojišťovny bude stát spoustu dalšího drahocenného času) a modlil se, aby ČSOB nebyla tak liknavá jako doposud a peníze mi co nejdříve poslala. Nutno říci, že chlapíci z firmy Apollo hned druhý den po uhrazení zálohy naběhli, svátek nesvátek, víkend nevíkend dřeli v domě i deset hodin denně, vše velice pečlivě čistili, vše mi ochotně ukázali a vysvětlili, po celou dobu pečlivě vedli stavební deník, který mi předkládali při každém setkání a postup prací také nafotili. Zároveň mi byli nápomocni při jednání s pojišťovnou a rozhodně bych tuto firmu komukoli s podobným problémem doporučil.

Další problém s pojišťovnou nastal při placení finální faktury za sanace. Na její zaplacení jsem si nakonec musel půjčit v bance, protože mi kvůli nedodržení termínu splatnosti začalo nabíhat penále – ČSOB s úhradou i přes několikeré urgence samozřejmě nikterak nepospíchala…

Po skončení úklidových a sanačních prací následovaly opravy dřevěných částí (nové dřevěné stropy, broušení a povrchová úprava trámů, dveří, obkladů…), výměna stropní izolace, nové rozvody rekuperace a taky nová plovoucí podlaha. Práce se táhly, protože už jsme byli uprostřed sezóny, kdy měla firma hodně zakázek a nestíhala. Nakonec ale vše proběhlo k naší spokojenosti a na konci prázdnin jsme měli v ruce finální fakturu k proplacení pojišťovnou. Za tři týdny poté kupodivu již bez dalších průtahů přistála na účtu firmy zaplacená faktura a my jsme si půl roku po požáru konečně oddechli.

Požár nás nakonec zbrzdil o cca 5 měsíců práce. Kdybych opravy dělal sám, strávil bych v domě minimálně další rok a stálo by to nemalé peníze. Díky pojištění jsme to zvládli, sice s nervy místy napjatými k prasknutí, ale zvládli. Reklamní sdělení pojišťoven typu „peníze do druhého dne“ jsou naprostá utopie a pokud se vám nedej bože něco podobného přihodí, obrňte se trpělivostí a buďte neodbytní. U veškerých prací si nechte předem potvrdit, že je pojišťovna skutečně uhradí, pokud ne písemně, tak alespoň do mailu. Nikdy se nespoléhejte na to, co vám technik nebo někdo z infolinky slíbí do telefonu.

GSM požární hlásiče

Po zkušenosti s požárem jsme do domu hned nainstalovali GSM požární hlásiče (zde mohu doporučit skvělý eshop www.ampertech.cz, kde jsme celé řešení pořídili za mrzkých 8000 Kč (co to je proti řešení za 50 tisíc, které nám nabízel technik z Jablotronu). Nutno říci, že řešení z Ampertechu vyžaduje alespoň základní „drátkové“ znalosti kvůli zapojení a nastavení, ale za ty ušetřené peníze to určitě stojí. Kdybychom hlásiče měli v domě dříve, patrně bychom si ušetřili spoustu starostí…

Venkovní práce přišly na řadu na začátku léta, ve chvíli, kdy se uvnitř kvůli opravám po požáru nedalo více-méně nic dělat. Pořídili jsme na betonování vše potřebné – kopec štěrku, paletu cementu a míchačku a ze všeho nejdříve jsme se vrhli na obrubníky kolem domu. Tady byl trochu problém se štěrkem – pořídil jsem příliš hrubý, takže se obrubníky špatně usazovaly, ale nakonec se vše podařilo.

Druhou fázi představoval plot. Poměrně rychle jsme zjistili, že nejméně pracné a zároveň nejlevnější řešení bude klasický drátěný plot. Objednali jsme materiál z Vamberka od firmy Wiremetal – poplastované sloupky i pletivo. Vzhledem k tomu, že máme na pozemku velice kamenitou půdu, zajistil jsem vrták na malém pásovém bagru a všechny díry nechal vyvrtat do kloubky cca 90 cm. Každá díra se pak musela ručně vybrat, někdy se stalo, že vrták kvůli většímu kameni sjel stranou a tak se díra musela posunout nebo začistit – to byla pekelná práce. Jakmile byly díry připraveny, mohlo se betonovat.

Když už jsme byli u toho betonování, sehnal jsem i velké silnostěnné sloupky na bránu a branku a vzali jsme to „z jedné vody“. Protože kolem těchto sloupků bude zámková dlažba a hlína je u vjezdu již o 50cm vyhrabaná, museli jsme kolem děr ještě udělat bednění, aby byl beton dostatečně vysoko.

Když už jsem měl vrták k dispozici, nechal jsem si připravit i díry na patky pro boudu, stání na auto a terasu. Postupně jsme pak jednotlivé patky betonovali – na terasu jsme použili jako bednění zbytky z KG trubek, pod boudu se daly tvárnice ztraceného bednění, které zbyly ze zídky. Na stání na auto jsem si musel nechat svařit bytelné ocelové patky – nic z toho, co bylo k mání v obchodech nebylo dostatečně masivní. Ocelové patky jsem nechal pozinkovat v Ostravské galvanovně Galvan.cz, nutno říci, že to byla rychlovka a ani to nebylo nijak zvlášť drahé.

Obecně se betonování ukázalo jako poměrně zdlouhavé – jednak byla náročná příprava děr a bednění, druhak pak následné rovnání a přeměřování, aby vše bylo na svém místě a ve správné výšce.

Natahování drátěného plotu

Tahání a napínání drátěného plotu jsme dělali ve třech a byla to slušná dřina na dva dny. Použili jsme pletivo s již napleteným drátem, což bych příště asi neudělal – pletivo se hodně špatně napínalo. Také se příliš neosvědčil návod výrobce, který nabádal k zabetonování vzpěr do 2/3 výšky hlavních trubek – kdybychom dali vzpěry výše, nedošlo by v horní třetině k prohnutí sloupků. Také tvrzení, že 25 metrů plotu nemusí mít průběžné vzpěry nebylo úplně vpořádku, protože na takovéto délce už dochází ke slušnému průvěsu a plot není možné dobře napnout.

Nicméně přes všechna úskalí se nám nakonec plot podařilo vcelku obstojně postavit, včetně boční brány (která byla mimochodem docela křivá a jeden ze sloupků měl křivě navrtanou díru pro pant, takže dalo dost práce ji dostat do provozuschopné podoby).

Přírodní plot

Plot podél hranice pozemku sousedící se sousední stavební parcelou jsme nakonec jako drátěný nerealizovali – soused měl trochu jiné představy a nakonec jsme se shodli na plotu z lískových prutů vpletených mezi akátové kůly. Využili jsme firmy www.prirodniploty.cz a nutno říci, že se plot povedl a máme z něj velkou radost.